Autor: Čestmír Hofhanzl

Jsou někteří čeští intelektuálové hlupáci, nebo je skutečnost ještě horší?

Kritický ohlas na petici "Zrušme komunisty!"

---

Motto: „Gilotina nám nestačí, gilotina lámala činný odpor, my musíme zlomit veškerý odpor..." (V.I.Lenin ve stati „Udrží bolševici moc")

Stať, kterou vůdce ruské bolševické revoluce napsal, byla odpovědí na posměšky strany Kadetů, že bolševici nemohou vládnout. V argumentaci tohoto dílka je celá hrůza komunistické ideologie. Lenin bez obalu napsal: fyzická likvidace protivníka nám nestačí. Abychom dosáhli absolutního vítězství, musíme zničit vše, co by vůbec k odporu proti nám mohlo vést. V důsledku to znamenalo zničit schopnost kritického myšlení, morální systém, zabít to, čemu říkáme duše člověka.

V Československu měli komunisté k uskutečnění své zvrhlé vize čtyřicet let ve svých rukách celý stát, s jeho mocenskými nástroji a institucemi. Čtyřicet let pracovali členové a následníci toho zločinného bratrstva na dosažení „ideálu" svého vůdce a konstruktéra mocenského komunismu. Je možno říci, že měli úspěch. Za dobu, kterou měli k disposici, se jim podařilo nejen narušit, ale téměř zničit pilíře, na nichž stojí civilisovaná společnost a stát. Zpochybnili anebo obrátili v opak klíčové pojmy, které umožňují koexistenci a spolupráci lidí mezi sebou. Dnes důsledky jejich destrukční činnosti ohrožují fungování společnosti i státu. Zpochybnili totiž pojmy jako je pravda, spravedlnost, morálka, poctivost, ale i odpovědnost, zločin a trest.

I když se vnější konstrukce komunistické stavby státu sesula a vnější symboly jako by zmizely, podstata komunismu a jeho plody zůstaly. Plodem, který zůstal, je zejména sama postkomunistická společnost. Co nebylo tak ostře vidět, když byla konstrukce silná a zdála se věčná, vyjevilo se po odstranění skořápky v plné hrůze. Zůstala rozložená, demoralizovaná společnost, neschopná rozlišovat pravdu a lež. Neschopná sama si uvědomit, co se s námi stalo a jak z toho. Společnost bez skutečných vůdců, kteří by mohli jit příkladem. I kdyby takoví lidé byli, ostatní by je nebyli schopni vidět a uznat. I proto jsou dnes těmi nepopulárnějšími lidé zcela prázdní.

Při plné síle zůstali technologové a technokraté komunistického řádu. Komunismus vytvořil vrstvu lidí bez morálky a bez zábran, kteří přijali jeho hodnoty a díky tomu udělali kariéry. Celá tato společenská vrstva byla připravena pod novou formální zástavou pokračovat - se starými zásadami a ve stejném směru.

Komunistická strana a ideologie měly být postaveny mimo zákon, nekompromisně a bezprostředně po sesutí vnějších formálních struktur. Strana - organizační struktura, která přes půl století sloužila cizím zájmům a moci, nemohla a nesměla být ve státě, který měl být demokratický a svobodný, tolerována. Lidé, kteří stáli v jejím čele a nesli největší vinu, neměli mít šanci projít bez trestu. Mělo se to stát proto, že jejich ideologie, její principy a metody, jsou popřením všeho, na čem a z čeho rostla lidská civilisace a kultura.

Před patnácti roky jsem šel do politiky s přesvědčením, že zlo komunismu musí být nekompromisně označeno, jeho metody pojmenovány a hlavní aktéři pro budoucí výstrahu potrestáni. Nepochyboval jsem o tom, že strana jako organizační struktura musí být postavena mimo zákon. Prvé roky v Poslanecké sněmovně jsem opakovaně tyto kroky žádal. Argumentoval jsem, že nepotrestané zlo bude základem zla budoucího, možná většího. Tlustou čárou za minulostí, bez potrestání zla, vysíláme signál jeho původcům a aktérům, že se nic nemění a mohou pokračovat. Říkal jsem, že jejich nepotrestáním klademe základy zločineckého státu.

Při schvalování zákona „O protiprávnosti komunistického režimu" jsem podal návrh na zákaz komunistické strany. Kdokoli může příslušný návrh i s důvodovou zprávou ve sněmovních zápisech nalézt. Na argumentaci nemusím dnes měnit ani slovo. Odpovědí na mou řeč bylo mrtvolné ticho sněmovny. Řekl jsem tehdy: „Vítěz přebírá odpovědnost a nese ji jen on; vyhne-li se jí, je vinen. Vy budete před dějinami vinni.". Pro návrh hlasovalo 57 z asi 153 přítomných poslanců. Největší odpor a strach z přijetí mého návrhu byl ze stran komunistů a skalních členů ODS.

Měl jsem příležitost a možnost vidět chování, jednání i mohl nahlédnout v takovýchto kritických momentech morální stav a chápání občanské odpovědnosti tehdejší české politické elity. Nejen těch, kteří seděli ve sněmovně nebo ve vládě, ale i těch, kteří o věcech psali do médií a komentovali. Viděl jsem také, jak na konkrétní problémy reagovali a jak je cítili běžní občané.

Velmi málo z těch, které popisuji, mezi běžnými občany pak ještě méně, si bylo vědomo hloubky a dosahu problémů naší minulosti a vyrovnání se s ní. Neexistovala elita, která by byla schopna a ochotna na sebe vzít odpovědnost a základní kroky k očistě udělat. Za „humanistu a moralistu" Václava Havla jsem se opakovaně hluboce styděl. Za ty krásné řeči v okamžicích a situacích, kdy měly nekompromisně platit regule spravedlnosti a někdy i „oko za oko, zub za zub". Pomohl upevnit a rozšířit zlo. Dnes je Václav Klaus jeho přirozeným a logickým nástupcem.

Výsledkem „sametové revoluce" je, že zlo, které jsme před rokem 1989 mohli přisuzovat komunismu a s ním jej ztotožňovat, je dnes součástí nás všech. Oblepilo nás, prostoupilo způsoby všech politických stran na scéně, ovládlo sdělovací prostředky. Vede ruce a ústa novinářů. Zasedá v soudcovských talárech. Šéfové hospodářské kriminálky páchají sebevraždy - z plezíru se napřed pobodají a pak se teprve věší...

Dnes senátoři, a já některé z nich znám, podají návrh na zákaz komunistických symbolů a názvu komunistické strany. Pak si přečtu signatáře této aktivity, a opět některé z nich znám z jejich předchozích aktivit. Nemohu učinit nic jiného, než si položit otázku: je to hloupost, český šlendrián a nebo čisté koncentrované zlo? Kdo a který z autorů či aktivistů a proč?

Mé pochyby vyvolává to, že současně probíhá politická zpravodajská hra kolem bytu „řídící součástky SG - 35" postkomunistického politického stroje „ČSSD s.r.o.".

ČSSD s.r.o. splnila svou úlohu v revolučním procesu transformace zla. Již delší dobu, za provozu, probíhá její výměna za spolehlivější, ověřený stroj „KSČM a.s.". ČSSD s.r.o. je totiž riziková stará značka, stále by u ní hrozily spory o autorská práva. Stroj by byl obtížně ovladatelný, měl by stálá rizika poruch a to i přes pečlivý výběr a údržbu součástek.

Nezničili jsme konstrukční kancelář architektů zla. Již patnáct let pracuje a dotváří modernisovanou variantu ideálního politického stroje, kterým chce zastřešit a zajistit spolehlivé fungování své renovované politické stavby. „Demokracii" v jejich představách tvoří dva pilíře: „většinový" volební systém a dvě „parlamentní" politické strany s.r.o. Strany bez tradic, bez kořenů v době před „revolucí", bez hodnot a bez vůdců. Ne autentické politické strany, ale „s.r.o.". Aby bylo možno kdykoli „přetunelovat" obsah, vyměnit personál, ideje... a nikdo se nemohl na jedné straně ničeho dovolávat a nikdo na straně druhé nenesl odpovědnost.

KSČM a.s. patnáct let na veřejné scéně pomáhá uskutečnit tento „grandiózní" projekt. Až přijde čas - a ten se blíží - vymění i tuto starou, profláknutou značku. Staré ověřené kádry s následníky odkojenými na jejich prsu vytvoří novou „moderní" levici s.r.o. Nezatíženou žádnou tradicí a „slaboduchými" ideály.

Politickou stavbu české „parlamentní demokracie" budou zastřešovat dvě politické strany s.r.o. „Levice", s přímou personální i institucionální návazností na komunistickou stranu a „Pravice" leninského charakteru i původu - ODS s.r.o. Za nimi bude skutečnou politickou moc držet tlupa banditů, která podle potřeby bude nebo nebude v těch s.r.o. měnit výrobní programy a personál a financovat -obdobně jako doposud - obě zároveň.

Stavba je postavena, zbývá ještě strhnout některé pomocné a kamuflující konstrukce, provést nátěr a udělat kolaudaci. Dnes formálně zakazovat komunismus je něco podobného jako průjem hrdinky Kunderova „Žertu". Výsledkem bude jenom frustrace nezasvěcených a trapas. Organisace a orgány zla budou mít alibi a možnost ke své přeměně. Je českou tradicí, že nekonáme tehdy, kdy bychom měli. Když konáme pozdě, bývá efekt opačný.

Čas, věk a zkušenost mě udělala tolerantním. Dnes považuji blbost za polehčující okolnost. Hlupák se může poučit. Povrchnost, vypočítavost a neodpovědnost jsou horší, jsou součástí a spolutvůrcem zla.

Jsme postkomunistická společnost se vším všudy, naše česká nevíra v nic, šlendrián a povrchní zchytralost byly živnou půdou pro zakořenění starého zla. Žádná revoluce nebyla, jen se prokypřila a přihnojila půda pro starý plevel.

Chceme-li žít a ne jenom přežívat a smrdět, začínáme znovu. Posledních 15 let „svobody" nás snad mohlo poučit, že život je doopravdy. Cesta ven může být jen přes obnovu hodnot, sami se nesmíme účastnit té falešné hry. Již nejsme v jednoduchém schématu „my a komunisti". Nedosáhneme-li toho, aby v naší zemi byly zločiny a zneužití trestány, budou jen jedni lotři střídání jinými a ještě horšími.

 

V Třeštici 11. února 2005

 

Čestmír Hofhanzl, člen Smírčího soudu Konzervativní strany

---