PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

Upozornění: Tento text se nemusí shodovat s oficiálním stanoviskem Konzervativní strany

29.05.2002

Autor: Miroslav Beňo

Jsme všichni zrádci

K Benešovým dekretům MUDr. Miroslav Beňo, místopředseda Konzervativní strany


Z našich masmédií a svého blízkého okolí znám většinový názor na problematiku tzv. Benešových dekretů. Jsem si také vědom, že mnoho z těch, kteří na "vlastní kůži" pocítili nespravedlnost nacistického režimu, mě budou odsuzovat. Nicméně mou "výhodou" je, že mohu akt tzv. Benešových dekretů posuzovat bez předsudků a emocionální nadstavby.

Dle mého názoru by mělo právo být nástrojem spravedlnosti. Bohužel jsem nucen konstatovat, že v tzv. Benešových dekretech č. 12, 33 a 108, je právo nástrojem nikoliv spravedlnosti, ale nástrojem "odplaty", ne-li msty. Tyto dekrety nebyly výzvou pro konkrétní odpovědnost, aby byli spravedlivě postiženi ti, kteří se na útlaku Československa spolupodíleli. Takto formulované dekrety vytvořily podmínky pro institut kolektivní viny, jejíž důsledkem bylo, že "pasivní" část německé a maďarské menšiny byla okradena a vyhnána. Nelze tento akt charakterizovat jinak a nelze ani "argumentovat" poukazováním na Mnichovskou zradu a na "jiné státy" v poválečné Evropě. Tyto skutečnosti lze chápat jako historickou pravdu, ale nelze na těchto argumentech budovat demokratický právní systém a spravedlnost a už vůbec ne dobré sousedské vztahy, které by měly zabránit tomu, aby se již nikdy v budoucnu neopakovalo to, co vedlo ke II. světové válce a k poválečnému dění.

Přirozeným povahovým rysem každého člověka je strach a nejsilnějším pudem je pud sebezáchovy, čili snaha o přežití. Je velmi málo těch, kteří obětují svůj život a životy svých blízkých za ideály. Pokud chceme někoho soudit, musíme mít tyto skutečnosti na paměti. Nelze někoho odsoudit za to, že ze strachu byl "pasivní" - tedy chtěl přežít. Pokud tuto skutečnost ignorujeme, tak nejsme vůči sobě poctiví a naším cílem nemůže být spravedlnost, ale zmíněná odplata anebo ještě to horší - msta.

Ať se to snažíme jakkoliv přikrýt pod plášť našich "argumentů", myslím si, že neexistuje žádný argument, jež by ospravedlnil nepravosti na lidech, kteří se provinili jen tím, že se narodili jako Němci anebo Maďaři. Na odplatě ani na mstě nelze budovat pevné základy pro klidnou budoucnost dalších pokolení a pro dobré sousedské vztahy, které mají pro náš další vývoj nesporně klíčový význam. Musíme se s touto skutečností vyrovnat a je úkolem naší i příštích generací tento problém řešit. Nezbytným předpokladem řešení je posoudit tento historický úsek našich dějin bez emocí a hysterie. To znamená přiznat, že tzv. Benešovy dekrety nebyly šťastným řešením situace v poválečném Československu, protože postihly tisíce lidí, jejichž vinou bylo pouze to, že měli německou či maďarskou národnost a chtěli válku se svými blízkými přežít.

Současně by bylo na místě alespoň symbolicky finančně odškodnit ty, kteří byli zbaveni majetku, přesto že se vůči Československu nijak prokazatelně neprovinili. Toto odškodnění však nikdy nemůže nahradit to, co při vyhnání a následném těžkém začátku nového života museli přežít. Byla by to ale cesta dobré vůle a průkaz toho, že se chceme s těmito skutečnostmi potivě vyrovnat a začít spolužít na jiných kvalitativních základech.

Pokud vláda "investuje" miliardy do vykradených bank a kampeliček, může určitou část finančních prostředků investovat do naší budoucnosti. Finanční zdroje by mohly být získány i formou státních dluhopisů.

Můj názor určitě nebudou sdílet ti, kteří mají tragické vzpomínky na nacistickou okupaci. Samozřejmě že z lidského hlediska je plně chápu. Ale svůj názor sděluji především těm, kteří nezažili nacistickou okupaci stejně jako já, ale byli stejně pasivní - jako jsem byl já - celých 45 let komunistické tyranie. Ze strachu o svůj život a život svých bližních jsme se nečinně dívali, jak komunističtí policejní sadisté týrali tisíce našich statečných spoluobčanů a mnoho se jich ani dnešního dne nedožilo.

Musíme si totiž uvědomit tu skutečnost, že při chápání "spravedlnosti" v intencích tzv. Benešových dekretů, jsme všichni zrádci.

 

V Brně, 29. května 2002

 

MUDr. Miroslav Beňo

místopředseda Konzervativní strany

www.skos.cz