PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

05.06.2002
Kategorie: Zemědělství

Autor: Jaromír Morávek

Jaké vlastně chceme naše zemědělství?

Pokračování - zde první část


Je historickou skutečností, že venkovská sídla vznikala z rukou malorolnického a selského lidu, vedle velkostatků šlechty a církve. Životnost usedlostí přežila několik režimů a ten poslední v našich zemích nenechal na venkově kámen na kameni. Kolektivistické vize na bázi sovchozů a kolchozů změnily zcela zásadně poměry na venkově a zdálo by se, že tyto změny jsou někde již nevratné. Vše však záleží na tom, jak brzy se venkovský člověk, vlastnící dále zemědělské usedlosti a zemědělskou a lesní půdu, osvobodí od poměrů, které v oblasti zemědělství zavedli násilně komunisté. Ti, co řídí a ovládají zemědělskou politiku většinou obsah plnokrevného a svobodného života na vesnici nenaplňují a jejich vize nemají vlastnický základ, ani se neohlížejí na to, z čeho budou venkované svá sídla udržovat, zvelebovat nebo stavět nová. Nájemnictví půdy není a nemůže být do budoucna zdrojem takových příjmů, aby se vesnice udržovala na patřičné úrovni a stala se svéprávnou a do jisté míry nezávislou na městu. Pracovní příležitosti na svém se většina venkovanů neuchopila, ale po udržení standardních podmínek života se dovolává.

Pracovních příležitostí na venkově spíše ubývá a města mají své problémy se svými nezaměstnanými. Před nedávnem většina venkovské populace pracovala v zemědělských závodech a nedá se zrovna říci, že zemědělství trpělo přezaměstnaností. Dnešní poměry přeměny bývalých zemědělských družstev a státních statků, které jdou opět cestou velkých zemědělských závodů, musí nutně snižovat zaměstnanost, protože jejich variabilní a nepřímé náklady zatěžují rentabilitu produkce zcela zásadně, narozdíl od rodinných farem, kde práce je příjmovou položkou, na rozdíl od mzdy, která je položkou nákladovou. Podíl ruční práce klesá a těžká mechanizace a chemizace zemědělství zatěžuje neúměrně konečnou cenu výrobku a tím i výnosnost kapitálu. Navíc základní kapitál a výrobní prostředek - půda, není vlastnictvím těchto velkých výrobních závodů a ostatní zadluženost těchto podniků je až kritická, s ohledem na vstup do společné hospodářské politiky EU.

Málo kdo si uvědomuje, že nejsme Amerikou, kde pojem venkov má zcela jiné dimenze a poměry. Ale i tam, velké rodinné farmy obdělávají tisíc hektarů jen rodinnými příslušníky a za pomocí služeb. V našich poměrech to znamená jeden katastr obce. Pokud by trend šel tímto směrem, a k tomu jsme nuceni tržní politikou a zcela nedostatečnou restrukturalizací, mohlo by se za několik let stát, že venkov bude vylidněn a zemědělské stavení a venkovské příbytky se stanou jen rekreačními středisky bohatších měšťanů. Kdo však bude za vlastníky udržovat krajinu a venkovskou infrastrukturu a za co, o tom se moc nepřemýšlí, a praktické kroky vedoucí k nápravě, odstranění příčin "vadnutí venkova" jsou téměř neviditelné. Příjmy obecních rozpočtů na venkově nejsou ze zemědělství téměř žádné, resp. většina velkých zemědělských závodů je spíše ve ztrátě a při nejlepším má nulovou rentabilitu, takže daně, které by směřovaly do obecních rozpočtů odtud v podstatě nejsou. Trvalou udržitelnost života na venkově přerozdělováním daňové výnosnosti do budoucna zařídit nelze. Jednou z mála šancí je podpora rodinných hospodářství, malého a středního stavu sídlícího a podnikajícího přímo ve venkovských sídlech. V tom se zanedbalo za posledních pět let co se mohlo, ba dokonce se dá i vysledovat, že vládní trend byl zcela opačný. Je holou pravdou, že rolník či sedlák, živící se třeba i částečně zemědělskou činností tak činil na svém nebo převážně na svém majetku, tento zveleboval ve volné soutěži se sousedy, tvořil a udržoval selskou krajinu, která doposud jako nejlepší symbiosa člověka s přírodou nebyla překonána. O tom, že venkovská pospolitost se zdravým selským rozumem vylepšovala i infrastrukturu venkovského sídla, není pochyb.

Dá se říci, že po politických změnách v XI/89 a poté byl nastartován poměrně zásadní trend a z hlediska velké politiky byly dány základy obnovy svobodného, nezávislého a samostatného života na venkově. Velká politika však zapomněla na tu malou politiku stále stejných komunistických funkcionářů, kteří plány nejen velké politiky, ale i většiny těch, kteří ji mohli již sami prosazovat, zhatili. Většinou jen pro svůj osobní prospěch. Obecný lid na venkově tak naletěl velkohubým a lstivým slibům již samostatných venkovských funkcionářům a nechal se opět uvrhnout do jejich područí, když jim ponechal svůj majetek, který vynáší pouze jim. Před vstupem do společné zemědělské politiky nemáme k dispozici zemědělství v pravém slova smyslu jako je zvykem a tradicí v zemích patnáctky. Naše zemědělství je opět transformováno v duchu socialistických "tradic" a jeho protagonisté se málem prohlašují za sedláky. Pro venkov však nedělají zhola nic. Jen cizí majetek defraudují, degradují a využívají a asi využijí až do morku kostí přežívajících venkovanů. Nejen proto je tady čas změny, ale i proto, že právní poměry zajišťující obsah vlastnictví jsou v praxi bezostyšně pošlapávány a většinou nájemníků neuznávány. Nájemnictví převyšuje nad vlastnictvím a odtud ta reklamace socialismu, kdy užívací právo je řazeno nad právo vlastnické. Pokud by tento trend z posledních 8 let měl pokračovat, je nutno se velmi obávat o osud venkovských sídel a o život jejich obyvatelstva.

Jaké vize a prosazování v praxi nám přinesou nové volby, je potřebné vzít v úvahu velmi vážně. Udržovatelé starých pořádků zásadní změnu jistě nepřinesou.

Někde již vesnicím zvoní hrana a obecnímu majetku hrozí bankrot.

 

V Branišovicích dne 5.6.2002

 

ing. Jaromír S. Morávek, předseda SVP SR ČR

člen Předsednictva Konzervativní strany

www.skos.cz