PODPORUJEME

Národní pochod pro život 2020


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

16.12.2005

Autor: Dan Drápal

Jak to vlastně s těmi předsudky je?

Registrované partnerství.


Michal Šedivý (MFD 14. prosince) nás vyzývá, abychom se nebáli tátotátovských ani mámomámovských rodin. Dětem prý neuškodí. Máme se vzdát předsudků a víc přemýšlet. Bolí to prý jen chvilku.

Michal Šedivý je mladý člověk. Asi nepamatuje počátek padesátých let, kdy se s velkým nadšením prosazovala kolektivní výchova. Dětem prý bude v jeslích, mateřských školkách a dětských domovech lépe než v tradičních rodinách.

Výzkumy dětských psychologů Langmeiera a Matějčka už počátkem šedesátých let prokázaly, že nadšenci, kteří se také „nebáli předsudků", se mýlili. Jejich omyl ublížil desetitisícům dětí a konec konců i rodičům. Děti vyrůstaly citově deprivované. Naštěstí i tehdejší komunističtí vládci měli dost rozumu, aby hodili zpátečku.

Možná, že přemýšlet bolí více, než si Michal Šedivý připouští. A možná, když člověk víc přemýšlí, s hrůzou zjistí, že předsudky měl on, nikoli protistrana.

Ono totiž zastávat tradiční rodinu není příliš v módě. Pavel Bratinka napsal velmi slušný a uměřený článek, kde pouze poukazoval na určité skutečnosti. Mnohé hned „mrazilo" a osočovali ho z nenávisti k homosexuálům. Každý, kdo má na homosexualitu poněkud jiný než v našich médiích převažující názor, je hned atakován a osočován z nenávisti. V takové situaci člověku předsudky příliš velkou oporou nejsou. Musí mít svůj názor dobře zdůvodněný, aby vůbec obstál.

Kolem homosexuality existuje celá řada mýtů a někdy jim podléhají dokonce i odpůrci zákona o registrovaném partnerství. Poslanec Janeček na radiožurnálu přitakal názoru, že homosexualita je daná dědičně.

Nechci se teď zabývat meritem věci. Jde mi teď o cestu, jak ke svým názorům dospíváme.

O genetické podmíněnosti homosexuality je přesvědčen i leckterý lékař. Kdo se však opravdu zajímá o to, zda byly příslušné výzkumy prováděny a dle jakých standardů?

Skutečnost je taková, že v USA takové výzkumy prováděny byly. Ve skutečnosti ovšem genetickou podmíněnost homosexuality vyvrátily. Přesto byly jejich výsledky - zejména laickými médii - interpretovány jako „důkaz". Stačí, aby nějaký vlivný deník tento názor přejal - pak už se šíří světem jako kola na rybníce. Několik odborníků může volat, že je všechno jinak; příslušnou publicitu nedostanou.

Podobně je tomu s tzv. „čtyřprocentní menšinou". Málokdo se zajímá, jak se takový průzkum provádí. Ve skutečnosti můžete dospět v podstatě k jakékoli hodnotě mezi jedním a deseti procenty. Záleží na tom, jaké otázky kladete, jak je kladete a jak interpretujete odpovědi. Pokud současná vlna podpory homosexuality vydrží, je myslitelné, že se číslo vyšplhá až ke čtyřicítce. Tak tomu dle různých náznaků bylo ve starém Řecku. Homosexualita je věc mnohem více kulturní a psychologická než somatická.

Jsem poněkud starší než pan Šedivý. Mám za sebou téměř tři desítky let pastorské praxe, práce s lidmi. Pan Šedivý píše, že „jen nejsme schopni vymanit se z přesvědčení, že máma a táta jsou to jediné správné." Mohl jsem sledovat rodiny po více než dvě generace. Dospěl jsem k přesvědčení, že aby vyrostl zdravý, vyrovnaný, citově rozvinutý člověk, potřebuje vyrůstat téměř dvě desetiletí v úplné a láskyplné rodině. Nejde o to, že bych „nebyl schopen" se z tohoto přesvědčení vymanit. Já ani nechci. Musel bych popřít zkušenosti, kterých jsem nabyl.

Možná, kdyby to pana Šedivého bolelo trochu více, mohl by udělat kvalifikovaný průzkum, jaká je průměrná doba trvání homosexuálního vztahu. I naše rodiny se hodně rozpadají, ale přesto „vyhrají", a to nejen o prsa. To chce ale trochu práce, nejen žonglování s názory.

Jsou státy, kde registrované partnerství uzákoněno je. Někde mohou homosexuálové dokonce adoptovat děti. Jistě by stálo za to udělat srovnávací studii kriminality mládeže a psychických poruch mládeže vyrůstají v úplných rodinách, v neúplných rodinách, v homosexuálních svazcích... Pak bychom se mohli bavit o faktech a ne o předsudcích.

Ovšem zase by záleželo na interpretaci. Troufnu si předpovědět, že úplné rodiny dopadnou nejlépe. Z toho ovšem naši novodobí sociální inženýři mohou udělat závěr, že to není vůči homosexuálům fér: dopadli hůře, protože měli horší podmínky.

Pro některé to bude možná dobrý důvod rodinu zaříznout úplně.

Zatím si podržím svůj názor, že předsudek je trvání na názoru, který nerespektuje relevantní fakta.

 

Dan Drápal

člen Konzervativní strany

www.konzervativnistrana.cz