Jak je to se školní klasifikací
Poučení ze žaláře národů
Diskuse o správném (tedy spravedlivém a přitom citlivém) přístupu ke klasifikaci žáků, zejména v základním školství, se vrací v poslední době do našich médií stále častěji. Červenou nití táhnoucí se touto diskusí je neustálé probírání možnosti klasifikovat žáky bez známek, pouze slovním hodnocením. Co to tedy naši převratně uvažující pedagogičtí (popř. psychologičtí) odborníci přinesli nového? Nic.
Mám před sebou publikaci "Český student, zápisník veškerého studenstva českoslovanského" (sestavil Jindřich Lorenz, druhé rozmnožené vydání, v Třebíči na Moravě) z roku 1900. Na straně 13 jsou tři tabulky. Jedna z nich nese název "Stupnice známek pro střední školy na Moravě". Mravné chování: chvalitebné, uspokojivé, příslušné, méně příslušné, nepříslušné. Pilnosť: vytrvalá, uspokojivá, dostatečná, nestejná, skrovná. Prospěch: výborný, chvalitebný, uspokojivý, dostatečný, nedostatečný, zcela nedostatečný. Další dvě tabulky jsou "Stupnice známek pro střední školy v Čechách" a "Stupnice známek pro ústavy učitelské", které se obě od první uvedené tabulky drobně liší.
Jsem pro slovní hodnocení žáků na všech stupních škol. Jen bychom se neměli tvářit, že jde o nějaký výdobytek moderních pedagogicko-psychologických přístupů. Jde pouze o to, vrátit se pokorně k praxi starého mocnářství. A když nic jiného, tak alespoň při disputacích uvádět ty, kteří danou věc znali a uplatňovali dříve než my. Opačný přístup se běžně nazývá plagiátorstvím.
V Brně 5.12.2000
Jan Kubalčík
místopředseda Strany konzervativní smlouvy