PODPORUJEME

Národní pochod pro život a rodinu 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

Upozornění: Tento text se nemusí shodovat s oficiálním stanoviskem Konzervativní strany

11.03.2019

Autor: Jan Kubalčík

Istanbulská úmluva, ideologie gender a lidská přirozenost

Proslov, jehož zkrácená verze měla být přednesena...


... na 4. Nočním modlitebním procesí na Velehrad v noci z 8. na 9. března 2019, jehož úmyslem bylo vyprosit odmítnutí ratifikace Istanbulské úmluvy (a všech dokumentů či směrnic prosazující gender ideologii) a za ochranu tradiční rodiny, manželství a nenarozeného života. Zástupce Konzervativní strany byl na místě, ale z organizačních důvodů tento proslov přednesen nebyl.

 

Vaše Excelence, otče biskupe, sestry a bratři, chvála Kristu!

Laskavá nabídka pořadatelů, aby na tomto shromáždění byla pronesena slova jménem Konzervativní strany, byla poněkud překvapivá. Konzervativní strana je politickou stranou a zde přece o politiku nejde. Nebo, lépe řečeno - nemělo by jít. Ideje však mají své důsledky, tedy také politické dopady, které se dříve či později promítnou do každodenního života všech lidí. A jestliže tu je na jedné straně politický tlak na zásahy do sfér lidského života, které ještě přednedávnem byly zcela samozřejmě intimní, tedy až na pochopitelné excesy stranou politické diskuse, je na straně druhé nezbytné reagovat a takovým snahám čelit - v neposlední řadě politicky. Proto jsem po krátkém váhání nabídku pořadatelů přijal, byť jsem se nemohl dostavit osobně - za což se omlouvám, stejně jako za jistá zjednodušní, kterých se nevyhnutelně následujícími slovy dopustím.

Dovolím si bez okolků zamířit k jádru problému: lidská přirozenost je daná a neměnná. Jistě, nemusí se nám vždy podařit odhalit, co přesně k této lidské přirozenosti patří, ale to nic nemění na faktu, že "být člověkem" znamená stále totéž - napříč světadíly a jejich rozličnými kulturami, stejně jako napříč dějinami. Na tomto místě není prostor toto tvrzení prokazovat. Vzpomeňme však dva historické příklady politických důsledků myšlenky, že lidská přirozenost je změnitelná. Nacisté věřili, že na jedné straně mohou vyšlechtit lepšího člověka, zdokonalit jeho přirozenost a tím budoucím supermanem bude skvělý árijec. Naopak Židé byli označeni za podlidi a tím bylo ospravedlněno jejich vyvražďování. Komunisté věřili, že dokážou zdokonalit lidskou přirozenost a vypěstovat nového člověka - jakéhosi báječného stachanovce, který bude hoden uspořádání v duchu "každému podle jeho potřeb". Zato takový kulak nesl znaky podčlověka, se kterým nebylo třeba mít slitování. Nacisté podmiňovali plné lidství rasově, zatímco komunisté je podmiňovali třídně. A, pochopitelně, pokud tu měl být na jedné straně někdo, kdo by byl považován za člověka v nějakém smyslu více, musel tu být na straně druhé někdo jiný, na koho bylo pohlíženo jako na člověka v nějakém smyslu méně - prostě jako na člověka méněcenného.

Z poznání, že lidská přirozenost je daná a neměnná, z poznání, které je samozřejmě před-politické, musí pak vycházet každá rozumná politika, tedy také ta týkající se oblasti rodiny. Být člověkem není otázkou ani rasy, ani příslušnosti k nějakému národu, ani k nějaké třídě, ale být člověkem nezáleži např. ani na věku konkrétního jedince. Danost a neměnnost lidské přirozenosti znamená, že v životě neexistuje žádná hranice, před kterou by takový konkrétní jedinec ještě člověkem nebyl a za kterou by se teprve člověkem stal. A stejně tak neexistuje okamžik, ve kterém by se z člověka stal jakýsi ne-člověk. Neměnnost lidské přirozenosti tedy znamená, že člověk je plně člověkem od svého početí - a zde na zemi až do své smrti... a jak my křesťané důvodně věříme, zůstává jím, díky Lásce, i po ní. Vědomí dané a neměnné lidské přirozenosti tedy vylučuje podporu umělých potratů, stejně jako podporu tzv. euthanasie.

Součástí lidské přirozenosti je také "být ženou" či "být mužem", stejně jako komplementární přitažlivost mezi nimi. Ano, nesporně existují lidé, kteří sami v sobě velmi obtížně hledají, nebo dokonce vůbec nenacházejí odpovědi na palčivé otázky některé složky jejich identity. Důvody takové fatální nejistoty mohou být jistě různé a ponechme je stranou. Každopádně je zcela bludné pokoušet se redefinovat normalitu na základě existujících výjímek a odchylek a z takové redefinice vyvozovat politické kroky. Konkrétně řečeno: mezi biologickým pohlavím a mezi tím, jaké sociální role muži a ženy zastávají, je velmi silná vazba a tvrzení, že taková vazba neexistuje, tedy že sociální role je tzv. sociálním konstruktem bez jakékoli návaznosti na zmíněné biologické pohlaví, takové tvrzení je od základu mylné. Jde o další variaci pochybné představy, že lidská přirozenost je změnitelná.

To, v čem má genderová ideologie pravdu, je banální a víme to i bez ní. A v tom, co se nám snaží sdělit zcela nového, je naprosto pomýlená. Tak se to má i s konkrétními politickými projevy této ideologie, mezi které se řadí také Istanbulská úmluva: to, co je v ní dobrého, víme i bez ní a máme i vhodný rámec - typicky tradiční pojímání interakce mezi ženami a muži, které přece jasně nabádá k tomu, že muži mají ženy před násilím chránit. To, v čem je naopak Istanbulská úmluva novátorská, je potom snahou o ideologickou manipulaci společenství opírající se o pokřivené vykreslení mezilidských vztahů. V takovém rámci rodina není místem důvěry a zdaleka nejlepším místem pro výchovu dětí, ale téměř peklem, kde muž týrá svoji ženu a oba svorně týrají své děti... V této pokřivené logice je pak samozřejmé vyvinout maximálni snahu zachránit týrané děti ze spárů jejich rodičů a ženu osvobodit od násilí ze strany jejího muže.

Genderoví ideologové před námi modelují představu života coby bitevního pole, kde spolupráce a důvěra jsou výjimečnými či náhodnými jevy a rozhodujícím faktorem mezilidských vztahů je moc, prostřednictvím které může jeden člověk ovládat jiného. V takovém pojetí jsou potom muži, kteří jsou v průměru fyzicky silnější než ženy, automatickými agresory. My však trváme na tom, že důvěra a konsezuální spolupráce mezi ženami a muži je nejen možná, ale zcela přirozená a nic na tom nemění skutečnost, že nevítané či rovnou patologické alternativy jsou stále častější. Ona přirozenost zkrátka na počtech závislá není a i kdyby na celé zemi byli všichni lidé slepí, stále bude platit, že pro člověka je přirozené vidět.

Hranice mezi Dobrem a zlem, mezi Pravdou a omylem, mezi Spravedlností a křivdou, mezi Krásou a ošklivostí, mezi Láskou a nenávistí - tato hranice nevede uprostřed společnosti, ale vede srdcem každého z nás. Už proto je mylné dělat bitevní pole ze života. To v první řadě uvnitř sebe má každý zápasit o to lepší. A i proto, že nezřídka selháváme, máme mít v nenávisti hřích, nikoli hříšníka - toho je naopak třeba milovat; ostatně v hříšníkovi milujeme i sebe sama, což je jedna z těch nepřirozenějších věcí vůbec. A tak prosím, abyste do svých modliteb zahrnuli i ty naše bližní, kteří v některých aspektech představují odklon od přirozenosti a zatím se s tím nedokázali adekvátně vyrovnat. A pamatujte, prosím, v modlitbě i na naše oponenty, kteří naznačené pochybné myšlenky prosazují. Vždyť mnozí z nich jsou motivováni upřímnou touhou po dobru a spravedlnosti a nevědí co činí.

Dovolím si konečně jednu ryze politickou informaci: Konzervativní strana spolu s Korunou Českou a Sdružením pro Místní Správu podporuje v nadcházejících květnových volbách do Evropského parlamentu KDU-ČSL. Zmínění tři partneři nominovali společně na kandidátku mgr. Ninu Novákovou a pak každý z partnerů vyslal ještě jednoho svého kandidáta. V případě Konzervativní strany jde o kandidátku a je jí paní Zdeňka Rybová, místopředsedkyně Hnutí pro život ČR. Je samozřejmě zcela na uvážení každého z vás, jak s touto informací v květnu naložíte.

Vstoupili jsme do postní doby, v rámci které si ještě silněji než jindy máme uvědomit, že jsme prach a v prach se obrátíme a cesta k cíli vede přes pokání a víru v radostnou zvěst. Víme také, že jednou vše skončí druhým příchodem Krista - tedy že vše nakonec dopadne dobře. To nás však nevyvazuje z povinnosti stavět se tady a teď proti tomu, co ve svědomí vnímavém pro Spravedlnost shledáváme jako špatné. Modlitba jistě není tím jediným nástrojem, zato je však nesporně nástrojem nejsilnějším a tak věřím, že i toto procesí přinese hojný užitek, na přímluvu Panny Marie a všech zemských patronů.

Jan Kubalčík

předseda Konzervativní strany