PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

30.04.2021

Autor: Pavel Mareš

Homosexuální manželství ve sněmovně

Tuší vůbec kandidáti manželství, jaký závazek na sebe berou?


 

Tak slečna Šlechtová by se jednou ráda vdala, a ne registrovala, zaznělo z jejích úst v Poslanecké sněmovně 29. dubna při projednávání návrhu na uzákonění homosexuálního manželství. Server Lidovky.cz tu větu ochotně několikrát ocitoval, patrně jako obzvlášť jímavý argument ve prospěch jí zastávaného návrhu. Tak si to trochu rozeberme.

Slečna se chce vdát, ale protože v současné právní úpravě se vzhledem ke své sexuální preferenci může pouze zaregistrovat do lesbického partnerství, cítí se ve své touze po vdavkách znevýhodněna, ba přímo diskriminována. Do rubriky Rodinný stav v občanském průkazu by si dnes nemohla nechat zapsat „vdaná", protože to slovo předpokládá manžela, tedy muže. V nové úpravě, kterou prosazuje, by se význam toho slova rozšířil na „vdaná za muže nebo ženu", třebaže těch druhých případů bude méně než jedno procento. Nu, budiž.

Představme si teď, že by na jejím místě stál homosexuální muž a obhajoval stejnopohlavní manželství prohlášením: „Také se chci jednou oženit, a ne jen registrovat." Oženit ovšem nikoli se ženou, nýbrž s mužem. Bude si pak do občanky moci nechat zapsat rodinný stav „ženatý"? Ženatý přece znamená „žijící v manželství se ženou". Pro svazek muže s mužem je to slovo vysloveně nepoužitelné - museli bychom vytvořit nové: mužatý. Jak by se vám to líbilo? Mám za to, že ani onomu pánovi by se nelíbilo mít v občance takovou vylomeninu. Ale co mu tam tedy má matriční úřad napsat? Vidíte - ještě vůbec jsme se nezačali bavit o dětech, a už narážíme na překážky, jaké jsme ani netušili.

Zastánci „manželství pro všechny" vycházejí z předpokladu, že nejde o nic jiného než o vzájemnou smlouvu či dohodu, kterou může kdokoli uzavřít s kýmkoli se mu zlíbí, a stejně dobře ji může zase zrušit a rozejít se, když se mu současný partner omrzí, a najít si jiného. S takovým pohledem se dnes do manželství většinou vstupuje, a proto jich taky polovina končí rozvodem. Jinými slovy: onen velký podíl rozvodů je důsledkem lehkovážnosti, se kterou se manželství uzavírají.

Jenže v manželství jde o mnohem víc než o společnou domácnost dvou či více libovolných partnerů. Prvotním, přirozeným a z hlediska zachování lidského rodu nezbytným účelem manželství je plození a výchova dětí. Manželé tudíž na sebe berou závazek nejen vůči partnerovi, ale i vůči dětem, které z manželství mohou vzejít. Závazek, že se o své děti budou starat a že jim vytvoří optimální, stabilní a láskyplné prostředí pro jejich zdravý vývoj, a to až do jejich dospělosti - nejen dokud to rodiče bude bavit.

Homosexuální svazky jednak nikdy žádné děti nezplodí, jednak ani pro případně adoptované takové stabilní prostředí vytvořit nedokážou - už proto, že se statisticky rozpadají ještě častěji a dříve, než manželství. A třebaže krátkodobě mohou být i láskyplné, poskytují dětem pouze jednostranné vzory, kde jeden podstatný prvek chybí - buďto vzor mužský a otcovský, nebo vzor ženský a mateřský. Děti v takové pseudo-rodině jsou ochuzeny o důležitou součást lidství a jejich vztah k opačnému pohlaví je nevyhnutelně narušen.

Heslo „manželství pro všechny" je na první pohled líbivé, bohužel však skrz naskrz klamné. Jsou věci, které pro všechny nikdy nebudou. Řidičský průkaz je pouze pro ty, kdo splňují určité podmínky. Lékařský diplom taky není a nikdy nebude pro všechny. Slepý nikdy nebude dispečerem letového provozu ani hluchý dirigentem filharmonie. To není žádná diskriminace, to je zcela přirozený a žádoucí fakt. Podobně homosexuální pár nikdy nezplodí děti a nevytvoří skutečnou, biologickou rodinu, nanejvýš její napodobeninu či karikaturu. Dospělí si tak snad naplní své citové potřeby, ale vždy na úkor mnohem citlivějších a zranitelnějších dětí.

Mezinárodní úmluva o právech dítěte v článku 7 stanoví, že dítě má právo znát své rodiče a má právo na jejich péči. Někdy to z objektivních důvodů splněno být nemůže, pak ovšem každé náhradní rodičovství či pěstounství je pouze nouzovou náhražkou. Vytvářet však záměrně takové podmínky, které dětem splnění jejich práv předem znemožní, je nanejvýš sobecké, zavrženíhodné a nepřijatelné.

 

Autor je členem Konzervativní strany.