PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

Upozornění: Tento text se nemusí shodovat s oficiálním stanoviskem Konzervativní strany

12.05.2010

Autor: Karel Ledvinka

Funkce politických stran - část 6.

Šesté pokračování devítidílné úvahy.


Motto:

Hlava první - základní ustanovení, článek 2)

(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

Hlava první - základní ustanovení, článek 5)

Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí, jako prostředek k prosazování svých zájmů.

Ústava České republiky - Ústavní zákon ČNR ze dne 16. 12. 1992

 

6. Teorie IV. - korupce

Slovo „globalizace" se dnes stalo módním heslem. Tvrdí se, že národní stát ustupuje multinacionální obchodní společnosti. Směnárnami prochází asi bilion dolarů za jediný den. Člověk se rodí svobodný, ale přitom ho lze všude nalézt pomocí internetu či e-mailu. Dějiny končí a všichni asi budeme „Šťastná rodina", žijících v různých regionálních verzích demokracie. Do této oslavné nálady zasahuje strašidlo korupce. Ona je asi vedlejším produktem globalizace - a možná i jejím naplněním. Korupce má samozřejmě řadu forem. Nejen finanční, ale i morální, kulturní a instituční. Má podobu organizovaného zločinu nebo individuálního pirátství, daří se jí jak při absenci zákona, tak i tam, kde je zákonů příliš mnoho. Všechny její formy se navzájem doplňují a všechny jsou pro skutečnou vládu zákona výzvou. Na obzoru je další studená válka na obranu demokracie, která si vyžádá stejné úsilí, jako předchozí boje proti nacismu a komunismu. Ve svém nejnovějším převleku se vynořuje prastará otázka: má být vláda nad lidmi vládou síly nebo vládou konsensu?

Má-li mít demokracie smysl, musí být jednotlivci v maximální možné míře odpovědni sami za sebe, a jejich volení zástupci jim musejí skládat účty. Suverenita v demokratickém státě není věcí moci nebo nezávislosti na politice, ale spočívá v základním prvku důvěry, který váže dohromady všechny, kdo respektují zákony státu, což z nich dělá občany.

Formativní politická hnutí naší doby jsou ztělesněním útoků na toto pojetí. Nacismus a komunismus byla zločinecká sdružení silných k vykořisťování a případně i zabíjení slabších a jejich dvouhlavé dědictví stále ještě působí. Svárliví bratříčci komunismu, socialismus a sociální demokracie, usilují o vybudování kolektivní společnosti. Tvrdí, že zatím se lidem nedá věřit, že budou dělat to, co je v jejich nejlepším zájmu. Tento zájem je přitom samozřejmě definován podle idejí této politické skupiny. A dokud tedy to nejlepší nebudou dělat lidé sami, tak to musí udělat stát za ně. Jakkoli zde může být dobrý úmysl, v praxi tato myšlenka přináší nejen závislost na státu, ztrátu svobody, ale i cynismus. Lidé jsou stále méně schopni důvěřovat těm, kteří schvalují zákony.

Korupce je někdy obhajována jako cosi, co odpovídá lidské přirozenosti, co je „normální", nebo alespoň co je jako místní zvyk, jako součást místní kultury, jako způsob, jak zmírnit absolutismus, ba i jako systém paralelní distribuce, kde lze alespoň získat zboží a služby, i když za neúměrnou cenu. Ve skutečnosti korupce brání v budování demokratického a legitimního státu. Nejdřív nespravedlivě rozdělí bohatství, čímž vytvoří neprorazitelnou hierarchii nerovnosti, a pak vyvolá násilí těch, na které se nedostalo. Ti, kdo si chtějí kořist podržet, i ti, kteří se jí chtějí zmocnit, sdílejí totéž antisociální chování a procedury.

Stejně jako pirátství a otroctví i korupci lze zvládnout. Ale evropské vlády si natolik zvykly ji přehlížet, že mají k tomuto úkolu jen málo vůle, pokud mají vůbec nějakou. V dobách nacismu a komunismu a studené války se šmelina stala zavedeným životním stylem a dnes se vynakládá soustředěné úsilí na zakrytí skutečnosti, jež o tom svědčí.

Jediným řešením je, aby politické strany, které vlastně mají být v demokracii nositelem řádu, šly příkladem. Příkladem ve svém financování, ve svém chování. A hlavně v prosazení strukturálního a především personálního oddělení politiky a ekonomiky, ve vyřešení průhlednosti a apolitičnosti státní správy. A také v co nejmenším přerozdělování veřejných prostředků, neboť právě to je největším zdrojem korupce.

 

Ve Vysokém Mýtě, srpen 2009

 

Karel Ledvinka

ekonom a politik, v 90. letech 20. století poslanec a místopředseda PS PČR, dnes členem Konzervativní strany

www.konzervativnistrana.cz

 

Pokračování - část 7. publikována 13.5.