PODPORUJEME

Národní pochod pro život 2020


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

03.01.2003

Autor: Miroslav Beňo

Diskusní zamyšlení nad budoucím procesem integrace ČR do Evropské unie

z pera místopředsedy Konzervativní strany MUDr. Miroslava Beni.


Dnešní politické projevy o pozitivních a negativních vlivech na vnitropolitické a ekonomické portfolio naší země po vstupu do EU se odehrávají převážně na extrémních pólech politické diskuse. Je zde část veřejnosti a politické reprezentace, která je téměř bezvýhradně proti vstupu ČR do EU, jakož i část veřejnosti a politické reprezentace, zastávající názor opačný. Doposud ale není známa žádná úvaha, která by byla vyvážená a zbavená emocí. Posouzení tohoto závažného kroku v současné době má především spekulativní charakter a je obrazem širokého spektra názorů a subjektivních pocitů, které vycházejí především z různého chápání životních priorit.

Je nepochybné, že náš vstup do EU bude mít nejen kladné stránky, ale i negativní dopady. Navíc je to krok, který již nelze vrátit zpět, a proto bychom měli zvážit možné důsledky především z dlouhodobé perspektivy. Pro konzervativní politiku je důležité posouzení pravděpodobných změn ze sociálně-právního úhlu pohledu a z hlediska ekonomických dopadů. V oblasti sociálně-právní předpokládám pozitivní vliv především v přijetí a respektování takových zákonných norem a „společenských zvyků", které významným způsobem omezí možnosti pro daňové a finanční podvody, zefektivní vymahatelnost práva - obecně řečeno -, dosáhne se lepší ochrany bezúhonných občanů před jedinci stojícími na opačné straně zákona a taktéž očekávám zlepšení postavení občana vůči svévolné státní byrokracii. Tedy pozitivně ovlivní ty stránky společenského života, které až doposud trápí naši občanskou společnost, ale jejich fungování je v zemích EU běžné. Jako jeden z nejdůležitějších úkolů konzervativní politiky vidím sjednocení všech evropských konzervativních a křesťanských sil proti panevropskému liberalismu a socialistickým silám, které bohužel v dnešní Evropě udávají politický směr. Výsledkem této politiky je společnost čím dál víc sociálně závislá na státu (popř. evropském superstátu) a požadující neadekvátní sociální záruky, které jim žádný stát ani poskytnout nemůže. Je to především výsledek „vlezlé" sociální politiky států EU, kde si liberálně-socialističtí politici kupují křesla své moci za sliby neurčitě definovatelného „sociálního smíru". Je proto prioritním úkolem konzervativně smýšlejících politických sil v Evropě snažit se o eliminaci tohoto rozrůstajícího se „požáru" neúměrných sociálních požadavků, které mají významný demotivační účinek na jednotlivce - především na jeho osobní a sociální odpovědnost.

Z hospodářského a ekonomického hlediska považuji jako konzervativec za možný pozitivní dlouhodobý důsledek - větší konkurenci - především ve zvýšeném tlaku na naši podnikatelskou sféru, která ještě v mnoha případech nese zárodky „socialistického myšlení". Jejich projevem je touha po rychlém a pokud možno bezpracném zbohatnutí na úkor kvality poskytovaných služeb. Neplatí ještě pořád obecné pravidlo „náš zákazník - náš pán".

Jako další možný dlouhodobý pozitivní projev budoucí integrace do EU spatřuji přijetí a dodržování přísnějších opatření vedoucích ke zlepšení životního prostředí a ekologické kultury, kterou až dosud i přes určitá pozitiva pokládám za velmi nedostatečnou. Naopak za negativní stránku integrace do EU lze považovat stanovení výrobních kvót pro jednotlivé sektory hospodářství, které odporují konzervativnímu chápání obchodní soutěže. Systém dotační politiky států EU taktéž není pro konzervativní politiku pozitivem, protože může být zdrojem napětí ve společnosti a považuji ho taktéž za demotivační faktor. Je někdy těžké zbavit se pocitu, že některé podnikatelské sféry mají zájem spíše dotace získat, než docílit kvalitních výsledků vlastní pílí a tvrdou prací. Samozřejmě, že problém systému dotací je jen částí komplexnějšího problému sociální a ekonomické orientace liberálně-socialistických politiků EU, vytvářejících tak podmínky pro lobbyismus vyššího řádu a deformující pravidla pro skutečnou obchodní soutěž.

Nesporným pozitivem je oprávněnost předpokladu, že v integrované Evropě bude podstatně méně prostoru - pokud vůbec nějaký zůstane - pro vznik válečného stavu, který jen za poslední století Evropě přinesl tolik zla a utrpení. Někteří odpůrci argumentují tím, že Evropa je již v politickém a vojenském svazku NATO, který je dostatečným garantem proti vzniku válečného konfliktu na evropské půdě. Jsem přesvědčen, že mají svým způsobem pravdu, i když můj názor je ten, že integrace Evropy prostřednictvím navíc i ekonomických zájmů možnost vzniku válečného konfliktu vylučuje téměř úplně.

Ať jsou naše argumenty pro i proti vstupu ČR do Evropské unie jakékoli, v komplexní úvaze oba názorově rozdílné tábory musí respektovat objektivní skutečnost, že v dnešní době informační a komunikační revoluce je integrační proces na evropském kontinentě přirozeným vývojem pro „přežití" v globálním měřítku. Taktéž jsem na rozdíl od mnohých odpůrců vstupu do EU přesvědčen, že tento proces teprve povede k posílení naší národní hrdosti, většímu pochopení pro kulturní dědictví a tradice našich předků. Jakou identitu si zachováme v integrované Evropě závisí pouze a jen na nás! Rozhodně jsem ale přesvědčen, že „pouhá" starost o to, „kdy a kolik" dostaneme od EU finančních prostředků, bez upřímné odpovědi, co vlastně přinesou Češi, Moravané a Slezané současné Evropě, není tou nejlepší vizitkou našich tradic. Nebo ano?

 

V Brně, 3. ledna 2003

 

MUDr. Miroslav Beňo

místopředseda Konzervativní strany