PODPORUJEME

Národní pochod pro život 2020


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

05.12.1999

Autor: Jan Kubalčík

Chromé příklady

Ad LN z 4. prosince 2001, str. 10, text pana Miroslava Koreckého "Hlas lidu a hlas stran"


Je známou pravdou, že každý příklad pokulhává. Příklady uváděné panem Koreckým jsou však chromé na všechny končetiny. Brojí proti významnější roli preferencí (kroužkování) ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a uvádí při tom:

"Hypotetická strana postaví v kraji kandidátku, v jejímž čele je její předseda, vzor všech ctností, a na posledním, třicátém místě zlosyn, který je na listině jen do počtu či omylem (ne že by se to v našich stranách nedělo). Zlosyn slíbí panáka kořalky všem, kdo zakroužkují jeho jméno. A kdo by nedal pár set panáků za čtyři roky v parlamentu? Výsledek? Zlosyn vítězí, předseda vypadá."

Ještě před tímto příkladem navrhuje autor místo zvýšení váhy preferenčních hlasů tyto úplně zrušit a tak změnit vázané kandidátky na přísně vázané. Jinými slovy "absolutizovat" stranické primárky. Nemám nic proti principu stranických primárek a spolu s autorem je považuji za rozumný (i když samozřejmě ne ideální a vše řešící) nástroj. Taktéž v souladu s panem Koreckým považuji politické strany za svéprávné (i když výjimky se zajisté najdou...). Pak ovšem nechápu, jak může autor za těchto předpokladů předložit výše uvedený příklad, v němž považuje primárky a priory buď za omyl či za čistě formální proceduru v které jde o prosté naplnění počtu - tedy považuje politickou stranu, která takové "primárky" organizuje, za svým způsobem nesvéprávnou. Vždyť kdo politickou stranu nutí, aby na ono třicáté místo uvedeného zlosyna umístila? Je to její vůle a dospělá strana taková rizika minimalizuje (vyloučit je nelze - ale také nelze vyloučit, že někoho přejede auto...) a případně se s nimi dokáže vyrovnat. Pan Korecký si musí vybrat. Tedy nemusí, ale měl by, stojí-li o vnitřní konzistenci toho, co chce sdělit.

Autor dále navrhuje:

"Přiblížit volby lidem lze i jinak (zrušením druhého skrutinia, zmenšením volebních obvodů)."

A v zápětí:

"Vnutit stranám zvenčí svou představu dobra je totéž jako vběhnout v restauraci do kuchyně a sám si usmažit biftek, když se mi nelíbí nabídka na jídelním lístku. Navíc s tím alibi, že případné škody po mém kuchařském počínání hradí samozřejmě majitel hospody."

Poslední uvedená citace se ještě váže k předchozí úvaze. Předložený příklad se hodí na situaci, jako by občan měl být z vnějšku strany schopen ovlivnit kdo na kandidátce bude a nikoli pořadí vybraných (a preference jsou jen o pořadí). A to je přeci podstatný rozdíl, nikoli pouze umělecká licence.

A autorův "protinávrh"? Na rozdíl od zvýraznění významu preferencí znamená podstatný zásah do křehkého ústavního systému. Jen tak mimochodem se tu vkrádá další vnitřní nesoulad. Na jiném místě textu pan Korecký usuzuje na nesprávnost preferencí ("Tím spíš je ale namístě před změnou varovat.") mimo jiné proto, že podobný návrh předložili i "...kolegové z ODS a KSČM a také souhlas minimálně části čtyřkoalice se dá čekat...". Fakt, že autorova koncepce je velmi blízká tomu, co původně oficiálně prosazovaly opozičně smluvní strany, se mu asi podezřelý nezdá. Pokud jde o mne, nezáleží mi až tak na tom, kdo něco říká, ale co je obsahem. A tak budu souhlasit i s komunistou, tvrdí-li, že 1+1=2.

Abych se také k něčemu vyjádřil konstruktivně - navrhoval bych, aby bylo možné používat preferenčních hlasů, tedy "kroužkování", napříč kandidátními listinami. Jinými slovy, aby volič mohl zakroužkovat všechny zlosyny na třicátých místech, kteří jsou mu na "jídelníčku" předloženi.

 

Brno 5. prosince 2001

 

Jan Kubalčík

místopředseda Městského sdružení Konzervativní strany Brno

www.skos.cz