PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

08.02.2003

Autor: Jan Fořt

Český prezident ve stínu Iráku a Severní Koreje

6. týden 2003 očima dr. Fořta.


Spravedliví budeme k minulosti jen tehdy, budeme - li spravedliví ke své přítomnosti.

Světové mocnosti jsou a budou postaveny před rozhodnutí světového významu s nedozírnými důsledky tohoto činu. 19. století bylo prakticky soužití světových velmocí v míru jen s několika válečnými konflikty v Krymské válce a válce mezi Francií a Pruskem. Na prahu 20 století při rozvoji průmyslové revoluce, rozkvétala i kultura. Demokracie ovlivňovala i absolutistické režimy a sociální nerovnost se počala napravovat. Vědecká revoluce opravňovala k optimismu do 20. století. 20. století bylo také obdobím nesmírného rozvoje vědy v lékařství, výživě a komunikacích. Délka života se prodloužila až o 40%. Cesta do vesmíru posunula hranice lidských možností. Místo nadějných vyhlídek však následovalo období nejkrvavější v lidských dějinách. Nikdy nebylo zabíjení tak celosvětově rozšířené. V tomto století velezabíjení přišlo o život více než 200 milionů lidí. V dějinách lidstva astronomické číslo. Lidstvo ohrožovaly nukleární zbraně použité jen jednou - o to výmluvněji. Nebyly také v žádné z mnoha pozdějších válek použity. Hranice míru a války ,,ale byla mnohdy tak křehká", že jen obava z odvetného úderu pro útočící stranu nás ochránila před válečným požárem. Závěrem můžeme říci, že pokrok lidstva nebyl provázen také pokrokem v morálce.

Na začátku tohoto století oživla naděje na možný méněkonfliktní vývoj lidstva. Od té doby se však kormidla válečného konfliktu otočila. Atomové zbraně pozbyly dominantního významu (stany v poušti se jimi špatně trefují...) a teroristické akce jednotlivců či skupin nabývají na síle. Mění se i zbraně a nastává doba zbraní chemických a biologických (tedy ne že by nebyly dříve známé...). Mění se i způsob boje. V následující válce nebudou bojovat armády proti skutečnému nepříteli, poslední se snad může uskutečnit proti Iráku, ale proti partizánskému boji teroristů. Žádná země nebude chráněna, protože nepřítel bude všude a nikde. Žádná země nebude chráněna před svými vlastními zrádci, kteří ji budou zrazovat buď z přesvědčení či za peníze, jak se dělo v celém období studené války. Zrádci a vyzvědači obou stran bitevního pole byli spíše vyměňováni než trestáni. Nemylme se, bude to nekonečný boj a násilí. Příklady vidíme, jak v zemi tak parlamentně demokratické jako je Velká Britanie, tak v nacionálně a nábožensky rozhořelém izraelsko - palestinském konfliktu. Představy některých vládních jedinců o vyvraždění celých národů jsou nejen zrůdné, ale i smrtelně nebezpečné pro celé lidstvo. Tyto představy se objevily již na konci II. světové války, kdy byl navrhován odsun německých občanů do střední Afriky a změny Porúří v agrární zemi. Ale také naprostá nejednota v otázce preventivní války jen zostřuje napětí ve světě. Vždyť veškeré války se vedly jen ve jménu ušlechtilých cílů celá staletí. Nikdo nešel páchat zločin. Počkáme však, až bude mít diktátor z Bagdádu jadernou pumu hotovou (nebo ji koupí od kolegy z Pchjongjangu)? Jaký by byl osud Kuvajtu, kdyby ji měl již při jeho okupaci?

Ve světle těchto události naše země volí prezidenta. Je skutečně udivující, že není možné nalézt shodu ve volbě představitele státu. Je to svědectví o naprosté neschopnosti a hlavně neodpovědnosti členů parlamentu dát přednost věci veřejné, zájmu občanů a státu, před zájmy osobními politickými a stranickými. Tito placení zástupci lidu neustále prokazují, že nejsou schopni ve svých funkcích odpracovat dílo za které jsou placeni. Zdá se, že takoví naši parlamentní zástupci jsou pro tak malou zemi příliš velkým luxusem. Pravomoci od imunity za činy, které jsou ve slušných společnostech neobhajitelné, obsazování míst ve státní správě nikoli odborníky, ale především dle stranické příslušnosti, to vše jsou znaky neodpovědnosti. Zlo se tedy vyplácí. Pravomoci veliké, odpovědnost minimální.

Neschopnost se projevuje již v tom, že volby prezidenta přehodí na hlavu občanů.

To v naší zemi může ale přinésti řadu překvapení. Jen bratrstvo Václava Klause má jistotu, že v přímých volbách se jeho členové semknou jako dříve a jednotná strana si zvolí svého nejlepšího. I kdyby to pravda nebyla - je nejlepší. Vždyť vše je přece relativní! Při nezájmu občanů o politické dění, jak ukázaly parlamentní volby, může být výsledek skličující. Národ nezná přesná pravidla přímé volby a pokud nebude uzákoněno něco jako rozhodující 50% účast občanů, pak může býti zvolen jednotlivec jen hrstkou svých věrných soukmenovců. Prezidentský úřad v této zemi bude moci koupit jakýkoli zámožný občan. Již v senátorských volbách se jasně ukázalo, jak si lze v naší republice koupit přízeň lidu. Občané nejsou na tuto přímou volbu připraveni ani politicky, ani morálně. Změna Ústavy a zákona ještě nevede k všeobecné připravenosti takové volby. Dle čeho vybírat? Jen známé atraktivní gladiátory bez jakékoli skromnosti a studu. Zbohatlíky, kteří si koupí volební hlasy za peníze či jiné výhody. Lze jen konstatovat, že převážná část čestných a poctivých občanů opustila politické kolbiště po roce 1993 pro nemožnost zabránit nespravedlnostem, amorálnostem a v mnoha případech i hospodářským kriminálním zločinům.

A proto v tomto parlamentním absurdním divadle můžeme zvolit vedle zbohatlíků 90. let prezidenta i z uměleckých či sportovních kruhů. Skvělým příkladem může být světový útočník hokejového nebo fotbalového týmu nebo navrhovaný Karel Gott. Občané nemylte se, může to býti i reálné. Viz volba francouzského prezidenta, kde rozhodlo až 2. kolo.

Ale nejen členové parlamentu, ale také bývalý prezident ponese historickou vinu, že za 10 let své vlády nedokázal najít ve svém okolí, mimo přátel z disentu, uměleckých kruhů a některých bývalých stranických pohlavárů, žádnou osobnost vhodnou pro tuto funkci. Vždyť každý král v minulosti uvažoval o svém nástupci. Nejde jen o to, aby přikazoval a radil, ale aby byl upřímně přesvědčen o takové osobnosti. Žel, nic takového se nestalo; i tento velice lehkovážný postoj posoudí jen dějiny.

Přímá volba, popř. kampaň v jejím rámci, může tedy vypadat i takto: „...proto kdo nechce Klause, volte Gotta! Protože každý jiný kandidát je zločinec, jenom ten náš je od Boha..." Absurdní? Uvidíme.

9. února 2003

MUDr. Jan Fořt

předseda Konzervativní strany

www.skos.cz