Autor: Jan Kubalčík a kol.

Ad „Zbraně hromadného mlžení“

Reakce na text Michala Semína: diskuse o nutkání vyvážet demokracii...

---

Tento text je reakcí na článek Michala Semína (dále jen Autor) „Zbraně hromadného mlžení". Než vyslovím několik nesouhlasných poznámek, rád bych Autorovi poděkoval za první relevantní ucelenou námitku vůči postupu USA v Iráku, kterou jsem měl tu možnost číst.

Předně k plánování, resp. k době vzniku projektu vojenského řešení. Nehodlám sporovat, že takový projekt vzniknul před 11. zářím 2001. Rád bych však dodal, že o tento projekt je dnes „zájem", neboť se „díky" okolnostem uskutečňuje. Nepochybuji o tom, že svého času byl vypracován jako jeden z alternativních přístupů. A použití jednotlivých alternativ závisí (nejen, ale i - a zde bych řekl zejména) na krocích druhé strany. Mít připravenou škálu variant svědčí o prozíravosti. Chápu, že Autor chce vést diskusi o vhodnosti tohoto řešení právě v této situaci. Já se však domnívám, že doba vzniku plánu v takové diskusi není relevantním argumentem. A pokud tímto Autor hodlá naznačovat, že současného přístupu by bylo použito bez ohledu na vnější impulsy, jde o čirou spekulaci, která se nedá ani oponovat ani odsouhlasit... Abych ještě rozšířil: nepochybuji, že již dnes (a možná již několik let) existuje vypracovaná varianta pro případ, že Sýrie (např.) převezme roli Saddáma a stane se leadrem v „poskytování služeb" teroristickým organizacím, které vedou válku proti USA (a jejich spojencům - tedy, žel Bohu s trochou nadsázky, i nám). Vedle toho jistě stojí i varianta pro případ, že Sýrie se nezachová takovým způsobem a nebude důvod jakkoli pacifikovat její území. Pokud začne nyní Sýrie masivně vyplácet odměny rodinám sebevražedných atentátníků a poskytovat finance, know-how a zázemí teroristům vedoucím svatou válku proti satanovi ze západu (ještě více než to patrně dělá doposud...) - bude snad fakt, že plán vojenského řešení existoval dříve, než k tomu došlo, důkazem zlovolnosti USA či přímo presidenta Bushe a jeho teamu?

Nemyslím si, že se kdo domnívá, že (např.) do Iráku lze implantovat naši podobu demokracie a hodlá ji tam za každou cenu vyvézt, jak to Autor podsouvá neokonzervativcům. S Autorovými argumenty v této věci souhlasím, jen se obávám, že polemizuje s téměř neexistujícím oponentem... Soudím, že motivem (legitimním), je odstranit ty síly, které se snaží (prokazatelně a opakovaně) získat zbraně hromadného ničení. A dále si myslím, že i když nepůjde o demokracii, lze přitom nastolit některé atributy, které budou s demokracií společné, a to zejména: nenásilná výměna vlády a svoboda (byť ne v našem pojetí) omezená zákonem (byť odlišným od našeho). To je (a v tom by snad měl Autor, pokud nesouhlasí, oponovat) dobrá prevence proti restauraci nějakého Saddáma. K „vítězství sil, jež se svojí orientací podobají militantním státům s islámským náboženstvím", jak píše Autor, by mohlo (a třeba i pravděpodobně) dojít, pokud by byl aplikován (i u nás problematický) utilitaristický princip „jeden člověk - jeden hlas". Ale nenásilně měnit vládu lze i bez toho. Ovšem - toto zřejmě nebude záviset až tak na USA, jako na OSN...

Autorova poznámka, že „Saddám je nepochybně brutálním tyranem, je však nepopiratelným faktem, že se za jeho vlády relativně dařilo udržovat příměří mezi muslimy a křesťany politikou náboženské tolerance.", je příkladem falešné kauzality. Domnívám se, že popsané příměří mezi křesťany a muslimy je příměří mezi dvěma silami na smrt vyčerpanými stejným nepřítelem, který potlačuje naprosto vše co by mohlo být střediskem odporu. Nic víc, nic míň.

Konečně k Autorovu závěru, v němž popisuje diskusi mezi konzervativci a neokonzervaitvci v USA. Poznámku „...neokonzervativci, jejichž malý počet nekoresponduje s vlivem, který dnes v americké politice mají..." považuji za lokální výpadek Autora, neboť on sám nejlépe ví, že pravdivost a síla idejí se neměří počtem těch, kteří je hlásají. Že „Mnozí američtí neokonzervativci, ... se rekrutují z řad bývalých trockistů a přívrženců Demokratické strany" je pravdou. Stejnou pravdou je, že a) jsou to mnozí, ne všichni; b) není to nic nového - i britští konzervativci byli několikrát v dějinách významně posíleni z řad svých ideových odpůrců; c) je třeba rozlišit mezi „americkým trockistou" a naším bolševikem - ten první je (jistě, až na nečestné výjimky...) pomýleným mladíkem, který může (a jako ztracený syn měl by - vždyť přece „kdo není ve 20 socialistou nemá srdce...") změnit názor, ten druhý je povětšinou (až na čestné výjimky) zločincem majícím obrazně či fakticky ruce od krve vězňů z Jáchymova a jeho případné prozření nemění nic na jeho politické nepřijatelnosti; d) byli to i „konvertité", kdo přispěl ke konzervativní politické filosofii (F. Mayer), možná i proto, že z vlastního vnitřního prožitku znali myšlení a chování „těch na druhé straně ideové barikády"; e) byl to právě neokonzervativní politik - president R. Reagan - který svým „angažovaným konzervatismem" zvítězil ve studené válce a tím nás zbavil bolševické tyranie, v čemž měl podporu zejména političky - premiérka M. Thatcher - u níž jsem žádné souvislosti s neokonzervatismem nikdy nezaznamenal; a proto bych netvrdil, jak to činí Autor, že (neokonzervativci) „...s tradiční americkou pravicí nemají nic společného". A tak bych chtěl zmírnit tón. Bylo a je součástí bolševického základního vzdělání, že prvně je nutno podříznout krk tomu, kdo mi je ideově nejblíže (neboť ten je mi konkurentem v ovlivňování stejného druhu mas...). Konzervativci mají jiné zvyky. Domnívám se, že rozpor bude vyřešen, v čem a jak jsou případně neokonzervativci „mesianističtí" a kde jde o zásadovost a snahu minimalizovat špatné kompromisy (jako např. v případě zastavení finančních podpor ze strany vlády USA těm organizacím, které propagují potraty...) bude vysvětleno a to vše tak, že bude panovat argument nad argumentem a nikoli vůle nad vůlí. Už na příkladu Iráku může být ukázáno, která z názorových stran je blíže pravdě. Doufám, že to jsou neokonzervativci. Ale nyní - a v tom nelze s Autorem nesouhlasit - to ví jen Bůh.

 

9. dubna 2003

 

Jan Kubalčík a kol.

autor je členem Konzervativní strany, www.skos.cz

---