Autor: Jan Kubalčík

Ad "Procházka o volebním poločasu"

Reakce na článek pana Viliama Bucherta "Procházka o volebním poločasu" uveřejněný v Mladé frontě DNES 2.6.2000 na str. 8.

---

Na následujících řádcích se pokusím obhájit tvrzení, že autor článku téměř vzorově dokumentuje určitý druh schizofrenie jisté části české společnosti.

Těžištěm textu je rozbor nemohoucnosti a programové impotence aktuálně parlamentních politicých stran. K tomu snad jen pár poznámek. Myslím, že odstavec věnovaný ČSSD nemá smysl komentovat - vládní strana je příliš snadný fackovací panák, než aby se dalo něco pokazit. Autor se však jako jeden z mála dobral již velmi dlouho patrných faktů, že ODS není pravicovou stranou a US sama neví, čí je. Na druhé straně je v jedné řadě s demokratickými stranami uvedena KSČM, čímž je čtenáři podsouváno (věřím, že nechtěně) její samozřejmé právo na existenci.

V části věnované KDU - ČSL začíná být patrný autorův zkrat. Zatímco u všech výše uvedených subjektů rozebíral myšlenkovou nedostatečnost, u "lidovců" již přechází k jiným kritériím. Kritika neschopnosti oslovit voliče je již diametrálně odlišného druhu. Tato může být způsobena mnoha faktory, z nichž pouze jeden může (ale nemusí) být "myšlenkové prázdno".

Zmatení vrcholí v závěru. Zde již autora pranic nezajímá kvalita myšlenek. Na příkladu čtyřech mimoparlamentních stran (mezi které nepřesně řadí i ODA a DEU) hovoří již pouze o jejich zanedbatelném vlivu. Chápu, že se nelze probírat celou plejádou politických trpaslíků. Přesto mě však takové zjednodušení znepokojuje (zde je na místě se přiznat, že nejsem ani v nejmenším nestranný). Na povrch vyvěrá autorovo chybné vidění v celé své kráse. Zařadil se do jednoho šiku s těmi, kteří se točí v myšlenkovém kruhu - informovat má smysl pouze o tom, co má šanci na prosazení a na prosazení má šanci pouze to, o čem je veřejnost informována. Nerelativizovaná pravda se v takovém kolotoči vytratí jako pára nad hrncem. Tyto eskapády navíc vzbuzují dojem, že přeci musí přijít nějaký výjimečný nápad - nějaká bomba, která skokem vyřeší značnou část neduhů. Nic takového nemůže přijít. Vzbuzování marných nadějí je trestuhodné nejen v mezilidských vztazích. A kdyby přece, půjde opět o utopii, za jejíž naplňování bychom (po kolikáté už?) zaplatili krutou daň. V dnešních dnech se nám míchá všelék v podobě nového volebního systému...

 

Brno 5.6.2000

 

Jan Kubalčík

místopředseda Strany konzervativní smlouvy

---