Autor: Dušica Zimová

A opět ten nešťastný způsob léta

"...čeští novináři se jak pilné včeličky věnují devastování pověsti prezidenta své země."

Není to dlouho, co nad Hradem, sídlem českých králů a posléze prezidentů, pohaslo červené, neonové srdce. Tento výplod postmoderny dal jasně najevo, že tradice je veteš, že není nutno před ničím postát s úctou nebo alespoň zdrženlivostí, když už vkus absentuje a že v duchu hesel jako - když musíš, tak musíš - nebo - nevaž se, vodvaž se - , je zájem jednotlivce nade vše a že kult osobnosti není vyhaslým popelem stalinismu.

Jakoby znesvěcení nacistickým protektorem a komunistickými plebejskými vládci plivlo na pověst tohoto symbolu české státnosti a poničilo ji tak, jako je poničená pověst lehké ženštiny, ke které si každý už může dovolit vše.

Příznačně však onen výtvor nad Hradem předznamenal svým nevkusem a absurditou, svou nebezpečnou zpupností maskovanou až jako hravost, věci příští.

Bývalý prezident se opíral o své věrné ve spřátelených stranách a médiích a tuto oporu jim Hrad ze své výše vracel košatou ozvěnou. Proto hlasité volání po nadstranickém prezidentovi, když se vynořila kandidatura Václava Klause. Kdyby totiž Klaus a ODS kopírovali mravy předchozího prezidenta a jeho věrných, nastal by velký třesk. Jenže - nic takového se nekonalo.

Václav Klaus až úzkostlivě dodržuje statut nadstranického prezidenta a ODS se od svého bývalého předsedy odsekla opravdu víc než dokonale, když Mirek Topolánek podepsal ušlechtile se tvářící a přitom hluboce pokryteckou, prvoplánově protiklausovskou petici „S komunisty se nemluví".

Mohlo by se zdát, že vše je v pořádku. Ale není. A stokrát není!

„Hradní klika" totiž stále horečně pracuje. Nerekrutuje se však, ve správném duchu absurdního dramatu, z okolí současného hradního pána. Jsou to stále titíž lidé, kteří se jako dříve zaštiťují demokracií, ačkoli ji jako ubohou chuderku v roztrhaném kabátku vláčejí sem tam, jak se jim hodí není-li po jejich., protože oni jsou měřítkem všeho. A po jejich není Klaus na Hradě, protože Václav Klaus se stal - ač demokraticky zvolen - prezidentem proti jejich vůli. To je zas ta děvečka neposlušná, demokracie vypekla. Nikdy to Klausovi neodpustí. Jejich nenávist vůči němu hloubí mezi Hradem a podhradím příkop, proti kterému je ten Jelení rýhou, vyrytou jehlovým podpatkem.

Co je dnes Hrad, oproti dřívějšímu monolitu Pravdy a lásky? Hrstka prezidentových spolupracovníků, kteří se střeží ostřeji vystoupit proti nehorázným lžím a účelově zpracovávaným „objektivním" informacím v našich médiích. Jen velmi korektně upozorňují, že by se mělo nebo možná nemělo, že.... pan prezident Jen....to, či ono. Protože proti nim stojí stále stejný monolit, který ve jménu pravdy a lásky bezostyšně lže, překrucuje prezidentovy výroky, aby ho pak mohl, když ne přímo exemplárně popravit, pak tedy dehonestovat nebo alespoň vyplísnit. A jen ať si Hrad zkusí důrazně se ohradit! Palcové titulky ve stylu „Arogance opět vyplula na povrch", jsou už vysázené a jen čekají.

Upozorňuji na to, že kampaň, která zde probíhá, je velmi nebezpečná. Zkreslené výroky prezidenta o amerických základnách v České republice, srovnávání zahraničních cest Klause a Havla, líčení premiéra Špidly málem jako pokrevního Bushova bratra, zesměšňování výhrad proti EU, použití jakéhokoli výroku zahraničního tisku vůči Klausovi, byť opatrné, ale přece jen napadání Benešových dekretů v otázce Sudet a nacionalisticko-populistická nálepka na čele málem zločince. Jedná se ale o prezidenta České republiky, který je před očima celého světa vláčen novináři své země s takovou urputností a záští, jakých se nedostalo žádnému masovému vrahovi.

Současná vláda dovlekla zemi do EU a doufá, spolu s mnoha rezignujícími občany, že za nás a za ně vyřeší tato - snad až mytická bytost - problémy, které nabývají obludných rozměrů.

Ministr vnitra hystericky ječí v parlamentu (měli mu možná podat botu, aby mohl třískat do pultíku), ačkoli policie se mu rozkládá pod rukama. Justice lapá po dechu, zavalená hromadou nevyřízených spisů - a kdyby jen proto, zdravotnictví leží na ARO, v září se možná neotevřou školy, „tiráci" budou jezdit po okreskách, zemědělci budou potřební pro změnu kvůli suchu a pokud se zoufalí občané nezblázní z toho všeho, tak je odvezou do Bohnic třeba kvůli randálu nějaké technoparty, protože se nikomu nepovede sehnat pořadatele.

A čeští novináři se jak pilné včeličky věnují devastování pověsti prezidenta své země.

Tento způsob léta je nešťastný, nemravný a nebezpečný.

V Praze dne 3. srpna 2003

Dušica Zimová