PODPORUJEME

Národní pochod pro život 2022 - již v sobotu 30. dubna!


Svobodu!


Krajské volby 2020


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

16.11.2011

Autor: Konzervativní strana

1989 – 2011

Stanovisko k výročí 17. listopadu a k aktuálním politickým aktivitám Andreje Babiše.


Před dvaadvaceti lety se začala bortit komunistická říše. Nadšeně jsme se zbavovali symbolů totality a dýchali jsme ovzduší svobody a normálnosti za západními hranicemi. Komunismus nám však vnutil nemravné představy o člověku a svobodě myšlení. Lidskou motivaci vidí jeho protagonisté jen v uspokojení biologických potřeb. Aby zlomili odpor těch, kteří si zrůdnost jejich ideologie uvědomovali, neváhali brát svým podrobeným duši, vykořenit náboženství i vše, co nás z pouhé biologické roviny pozvedává. Komunistický zločinný řád proto po sobě zanechal nejen miliony mrtvých, ale také duchovní a morální rozvrat.

Komunisté a jejich StB byli na „Sametovou změnu" připraveni. I jim bylo jasné, že jejich systém hospodářsky dynamickému Západu nestačí a že despocii navždy udržet nelze. Udělali vše, aby se „revoluce" nedotkla principů, ze kterých vražedná ideologie vychází. Zejména šlo o zajištění beztrestnosti zločinů z doby jejich neomezené vlády a následně těch, které jim v nových podmínkách umožňovaly získat ekonomickou a znovu i politickou moc. Demoralizované společnosti, která ve své většině přijala komunistické „hodnoty", stačily před volbami po r. 1989 přísliby zvýšení životní úrovně či svobod; málokdo žádal systémové záruky. Tím, že nebyly prosazeny, a že vláda zákona zůstala stranou, byl umožněn hladký přechod od komunismu k postkomunismu. Přesto však lidská iniciativa proměnila obce, do řek se vrátil život a nedusí nás smog. Zbavili jsme se okupantů, zlikvidovali RVHP i Varšavskou smlouvu. Vrátili jsme se zpět na Západ, jsme členy NATO a EU.

Pluralitní demokratická politika v postkomunistické zemi je však fikcí. Společnost byla rozdělena na ovládané a vládce, kteří nebyli rozehnáni a svou moc si udrželi. Příslušníci kasty vědí, že každým pokrokem svobody bude jejich moc oslabena. Vždy zde přitom byli lidé, kteří touží žít v pravdě, a přibývá těch, kteří mají zkušenost z jiných než postkomunistických zemí Západu. Tlak se zvyšuje: kromě zmíněného občanského je stále více patrný i ten zahraniční (místní zločiny vyšetřuje nejen švýcarská prokuratura). Účinnou metodou je Co nelze zvládnout, tomu se postavím do čela. Tak uvažuje pan Babiš (a ti, které zastupuje). Cílem je zachování postkomunismu; tomu slouží znechucení další nemalé části veřejnosti, k němuž opět dojde (jako již v minulosti několikrát). Ve hře je i ruská dostavba JE Temelín (pan Janouch, který tuto cestu preferuje, pana Babiše podporuje). Pan Andrej Babiš nemůže přinést žádné dobré řešení, neboť je součástí problému.

Dvacet dva let po Listopadu 1989 před námi stojí úkol vyrovnat se nejen s naší komunistickou minulostí, ale i s postkomunistickou přítomností. Nutnou reflexi jsme dosud nedokázali dostatečně realizovat. Je třeba konečně rozpoznat, co se kolem nás odehrává. Následovat musí zvážení individuální odpovědnosti za dosavadní vývoj a převzetí odpovědnosti za společnost a stát. Zveme ke spolupráci všechny občany, kteří nechtějí zůstat lhostejní.