Beseda se Zdenou Mašínovou, Janem Benešem a Vladimírem Hučínem.

Zpráva o konání - jaká byla atmosféra a co podstatného zaznělo...

---

V budově veřejného ochránce lidských práv JUDr. Otakara Motejla v Brně, v tzv. modrém domě na Údolní 39, se konala ve středu 23.4.2003 od 17.00 hodin, beseda na téma „Protikomunistický odboj od roku 1945". Měl jsem tu čest se této besedy zúčastnit.

Besedy se zúčastnilo 52 občanů, mezi nimi i zástupci mladé generace. Původním přáním pořadatelů bylo její trvání do 20.00 hod. Povoleny byly dvě hodiny, tedy do 19.00 hod. V 18.30 hod. jsme byli pořadateli vyzváni k opuštění místnosti s tím, že do povolené doby se počítá už otevření místnosti. Dokonce hrozilo i zakázání besedy, kterou na poslední chvíli JUDr. O. Motejl povolil údajně se slovy: „...když už tady jsou, tak je zde nechte..."

Účastníci besedy museli prožívat divné pocity, když jim nebylo umožněno ani podepsání „Dopisu senátu ČR" ohledně kpt. Vladimíra Hučína v této místnosti a museli ji „dopodepisovávat" na chodbách, venku, či později v restauraci, kde beseda pokračovala.

Pan Hučín pobírá nyní oficiálně od státu 32 Kč měsíčně!!! Dopodrobna nám popsal svůj případ, trvá na veřejném soudu, kde by mohl dokázat svoji nevinu, a odhalit fakta, jejichž zveřejnění se brání mnoho mocných a vlivných. Je k tomu třeba tlaku občanské společnosti, v jejímž zájmu pan Hučín jedná a koná a který nyní nutně potřebuje a očekává.

Při našem příchodu do budovy ochránce lidských práv se před místností naši besedy konal „raut" s bohatě prostřenými stoly, který pokračoval i po našem nuceném odchodu - symbolická ukázka zacházení s občany, jejich právy a daněmi, nemluvě o arogantním chování zaměstnanců úřadu, či tajných služeb, kteří měli „na pilno". Hned na druhý den zatkli ing. arch. Lumíra Šimečka v jeho domě v Brně, přičemž mu byl odpojen telefon a elektrický proud! Petice na jeho propuštění a popsání jeho případu s možností podepsání najdete na internetu - http://www.aaawebpages.cz/Novinky_1.htm. Do 29.4.2003 podepsalo 1323 osob, uzávěrka je 10.5.2003 ve 24.00 hodin.

Co očekáváte od nás občanů?

Jan Beneš: „Od občanů očekáváme, že se budou chovat jako občané a nikoliv jako poddaní, když se vám nelíbí výrok nějakého politika, dejte mu to vědět jako občan, když se vám nelíbí nějaký článek v novinách dejte to vědět jako občan. Je to mravenčí práce, ale právě drobnou prací se buduje politika, jak říkal T.G.Masaryk".

Zdenka Mašínová: „Já bych k tomu mohla říci jedině tolik - prožila jsem v této zemi celý život, tak mám takový pocit, že je velmi důležitá určitá osobní statečnost. Prostě nazývat věci pravým jménem. Jmenovat lidi, kteří se tak a tak chovají. Nějaké organizace, politické strany, to v této situaci v jaké se tato země nachází je myslím úplně mimo diskusi. Je zcela zbytečné zakládat další strany. Je nutné se chovat statečně, říkat ten a ten politik je takový a takový, má takové a takové máslo na hlavě, ten a ten politik lže lidem. Prosím vás, to jde od místní administrativy až k lidem v domě, se kterými bydlíme. Prostě se chovat statečně. Je to nepohodlné. Mohu z vlastní zkušenosti říci, že je to strašně nepohodlné. Většina lidí v této zemi to poznala na vlastní kůži, proto se stáhla do své ulity, zvykla si na to a tím způsobem žije dále. Ano, musí se riskovat a musí se za tím jít. Já bych řekla, i když to možná zní trošku teatrálně - až do posledního dechu. Proto taky jsem se vždycky zastávala pana Hučína, který v tzv. „demokratické" republice prožil to co prožil. Dělá to co dělá, nekompromisně a přesně, co má dělat každý z nás, o tom co víme, prostě nenechat je v klidu. To je můj názor. Dneska o mně bolševici říkají, že jsem patologický antikomunista, to není nic patologického, to je normální. Prostě když vím, že někdo není čestný, že to je, či byl udavač, tak to prostě zveřejňovat a neustále a neustále říkat. Já vím, že to už lidi nechtějí poslouchat, říká se tomu - oni jsou unaveni. Co je to únava? Kdo nám vůbec slíbil, že nebudeme v životě unaveni a byli jenom šťastni? Prostě musíme bojovat. Na tom všichni ti co tyjí z moci a ze svých postavení vlastně stavějí, že buď lidi zastraší, nebo unaví. Já myslím, že k tomu nemohu více říci".

Česká republika a Argentina jsou na prvních místech na světě mezi zeměmi, které dosáhly největšího propadu mezi kdysi dosaženou úrovní hospodářství a dnešním stavem. Dnes jde v ČR o svobodu, nebo otroctví občanů - blahobyt, nebo bídu našich potomků, o svobodnou, nebo podmíněnou formu existence občanů a jeho státu.

 

Motto besedy:

Řádný národ dá nesporně přednost svobodě, provázené čestnou chudobou, před majetným a zneucťujícím otroctvím." - Edmund Burke.

* * *

„Prokážete největší službu státu a národu, když pozdvihnete nikoli střechy domů, ale duše občanů, neboť jest lépe, aby velké duše přebývaly v malých domech, než duše nízké číhaly v příbytcích velkých." - Epiktetos z Hierapole

 

Jan Šinágl

---